Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z Vladivostoku stopem domů XVIII

11. 01. 2017 7:13:00
Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad.

Jsou asi tři ráno a já se probouzím. Zrovna se střídají šoféři. Pouštím Uzbeka na postel, řídil skoro celý den. Za prvé má na odpočinek právo a za druhé je v zájmu nás všech, aby byl na další cestu čerstvý. Za volant jde Tádžik. ,,Ne že to zase nabouráš" říká Uzbek. Před třemi dny totiž Tádžik usnul za volantem a sjel ze silnice. Nic vážného se naštěstí nestalo. Kamion to ani moc neodnesl, jenom krytka pravého světla a pár škrábanců. Ale i tak mi to klidu nepřidává. Jedeme proto vcelku pomalu. Nepřekračujeme rychlost 80 km/h. Silnice sice příliš neuhýbá vpravo či vlevo, ale jedeme stále nahoru a dolu.

Tádžik se se mnou zkouší víc bavit, ale jeho ruština je horší než moje. Opravdu není jednoduché něčemu rozumět. Tak to po půl hodině vzdávám a snažím se usnout. A daří se...

Probouzím se, když už je světlo. A zrovna jedeme podélTranssibiřské magistrály. A začínají mi kroužit hlavou myšlenky o našich legionářích. Při tom, co jsem zatím v Rusku viděl, je obdivuji víc a víc. Nejen za to, co dokázali, ale že zvládli vůbec přežít. Zvláště při pomyšlení, že tu byli před téměř 100 lety. Zkrátka neuvěřitelné.

Kilometry ubíhají a mě z myšlenek na legionáře vytrhuje až Bajkal. Neuvěřitelné majestátní jezero a jedna z největších chloub Ruska. Pomluvte Bajkal a nepřežijete ani minutu. Má hloubku kolem 1 600 metrů. Jako výška naší Sněžky. A také zde žije ryba omul. Nikde jinde na světě prý nežije. Místní specialitou je jeho grilovaná podoba, kterou připravují ve velkých sudech. Po ochutnání musím přiznat, že vskutku nejlepší ryba, kterou jsem kdy jedl. Na trhu tady mají na výběr i další věci, jako sušené ryby a podobně, nicméně už jsem sušenou rybu jedl a není to moje nejoblíbenější jídlo na světě.

Vzhledem k tomu, že tady děláme delší pauzu, pravděpodobně kvůli mě, tak se v Bajkale zkrátka musím vykoupat. Místní na trzích mě povzbuzují, že voda je velice teplá. Když přicházím k jezeru, tak voda má 15 stupňů maximálně, spíš míň. Ale co, kdo ví, kdy sem zase přijedu, tak si to nesmím nechat ujít. Svlékám se tedy do trenek a vcházím do vody. A ano, už jsem zažil lepší koupání. Ale Bajkal je Bajkal.

Pauza už uběhla a jídlo jsme na cestu nakoupili. Nic nám tedy nebrání jet dál. Po cestě kluci říkají, že by si dali saunu. Jsem jedině pro. Navštívit Rusko a nezajít do sauny je jako navštívit Česko a nenavštívit hospodu. Zastavujeme tedy u jednoho motorestu, kde je i sauna. Systém, kterým se saunujeme je...fascinující. Kluci, ač se znají minimálně 20 let, spolu ani se mnou do sauny nesmí. Hádejte proč...ano, Alláh. Takže první jdu já, na 20 minut, pak Uzbek, šéf skupiny, nakonec Tádžik, závozník.

Po sauně se opět rozjíždíme s Tádžikem za volantem, Uzbekem na posteli a mnou jako spolujezdcem. A opět jen na chvíli. Po hodině se začne návěs nebezpečně cukat do stran a řidič zastavuje. Uzbek okamžitě vybíhá ven s vodou. Asi čeká, že hoří pneumatika. Bohužel něco horšího. Urvalo se něco na tažném zařízení. ,,Tak to je konec, opravna je daleko, navíc to bude trvat, asi vezmu věci a budu dál pokračovat sám.", mumlám si pro sebe. Během dvou hodin je opraveno. Kluci vzali provazy a popruhy a připevnili to zpátky na své místo. Zkrátka Rusko. Ale jízdu přizpůsobili stavu, takže už nepálíme 100 km/h, ale jenom 80-90 km/h.

Po všech peripetiích a diskuzích se s osádkou kamionu v Novosibirsku loučím. Kamion čeká oprava a kluky rodiny, které mají v Kyrgyzstánu. A mě čeká cesta na západ. Loučení je jako z romantického filmu. Leje jako z konve. Když se konečně počasí trochu umoudří, Uzbek volá taxi, aby mě hodil alespoň na autobusovou zastávku. S kluky si vyměňujeme ještě telefony a přejeme si hodně štěstí. Doufám, že se opět shledáme. Jejich teorie mě vskutku bavili celou cestu.

Taxi mě odváží na nejbližší zastávku, kde působím jako naprostý exot. Usmívající se blonďák s mastnými vlasy a obrovskou krosnou. A navíc v amerických kanadách.

Pokračování příště.

Odkaz na 1. díl ZDE

Autor: Vojtěch Marek | středa 11.1.2017 7:13 | karma článku: 24.22 | přečteno: 894x

Další články blogera

Vojtěch Marek

Teror a slepota - kdy Evropa prohlédne?

První známější útoky např. v Paříži šokovaly Evropu. Teď už se kvůli nim vzrušuje jen málokdo. Jak je možné, že státy EU rezignovaly na základní službu svým občanům?

8.6.2017 v 10:14 | Karma článku: 37.54 | Přečteno: 1405 | Diskuse

Vojtěch Marek

Neničme ŘOPíky, neničme historii

Parta ,,umělců" z Moravy dostala báječný nápad. Uříznout kus prvorepublikového bunkru a nazvat to uměním.

4.5.2017 v 16:29 | Karma článku: 34.01 | Přečteno: 1297 | Diskuse

Vojtěch Marek

Česko? Nejlepší země k žití.

Je někde na světě místo, kde se člověku může žít lépe, než u nás? Domnívám se, že rozhodně ne. Važme si země, kde žijeme.

13.4.2017 v 9:59 | Karma článku: 26.79 | Přečteno: 759 | Diskuse

Vojtěch Marek

Hromadná doprava - proč do ní neinvestujeme víc?

Ve společnosti roste nespokojenost s politiky a politikou obecně. Není divu. Mnohem více se řeší adopce dětí homosexuálními páry, než reálná témata, která lidi zajímají.

12.4.2017 v 14:50 | Karma článku: 29.30 | Přečteno: 1934 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Martina Mičková

Málem nám ušel výhled na Lomnický štít

Starý Smokovec vešel do povědomí turistů jako nejznámější a nejstarší tatranská osada. Většina z vás, stejně jako já, zavítá do místního informačního centra a lanovkou pokračuje na Hrebienok.

22.7.2017 v 23:08 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 319 |

Jana Schlitzová

Rujána

Rujána dnes a před 30 lety. Kempovat na volno bylo zakázané! Stan jsme nepoužili, spali jsme vždy pod širákem. Vždy jsem usínala se strachem, aby nás Němci nechytili. Co kdybychom náhodou přeplavali a utekli do Švédska?

22.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 923 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 122 | Diskuse

Michaela Vančurová

Zdokonalte se v cizím jazyce!

V dnešní době je znalost především anglického jazyka takřka nevyhnutelná. Požadují to ve škole a stejně tak v povolání. Je skvělé, že mladí lidé se v tomto jazyce neustále zdokonalují a jejich úroveň roste.

22.7.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 404 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 123 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1013

Student demografie, cestovatel, muzikant, rodák z Heřmanova Městce, začínající politik se zájmem o historii a veřejné dění. Též místopředseda Mladých křesťanských demokratů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.