Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad.
Minulý speciál byl o Petrohradu. Tento o Velikem Novgorodu. Oproti Petrohradu je to venkov, na druhou stranu je mnohem starší a kdysi patřil k těm největším městům Evropy. Užijte si tedy několik fotografií tohoto krásného města.
Tento kostel (nahoře) je několik set let starý. A místní měli dříve krásnou tradici. Dívky, které se chtěly vdát, obíhali tento kostel. Chlapci si toho brzy všimli... a postavili si u kostela lavičky a vybírali si. Nutno říct, že kostel tedy svůj úkol splnil.
U kulatého stolu jsem potkal zájezd Čechů. Svět je zkrátka strašně malý a Čecha potkáte všude na světe.
Na své cestě jsem jel s asi 200 řidiči, pohostilo mně mnoho mnoho lidí a ujel asi 14 tisíc kilometrů. I přes bohaté hostiny jsem zhubl 7 kilogramů za 5 týdnů. Velice bych tedy chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli a i vám všem, co jste četli můj blog. V létě letím na Kamčatku a odtamtud se budu vracet zpátky do Čech stopem. Sice je to dál, ale o to horší cesta.
A jací jsou Rusové? Rusové mají, stejně jako jiní Slované, širokou duši. Většina velice rádi pomohou, ale když chtějí ublížit, máte veliký problém. Rozhodně jsou pohostinní a i o tu poslední patku chleba se rádi rozdělí. Velice se zajímají o Evropu a dění v ní. Jsou velikými vlastenci, kteří se z Ruska stěhovat nechtějí, ale rádi by měli stejný životní standart, jako máme my. A jsou velice odhodlaní bránit zemi před skutečnými, i před imaginárními nepřáteli. Svého prezidenta ve většině mají rádi, ačkoliv jiným politikům nevěří. A ačkoliv příliš lásky k Americe nechovají, tak když jim nabídnete úplně stejné sirky z Ameriky a z Ruska..hádejte, které si vyberou. Popsat Rusko a Rusi by si vyžádalo celou knihu, proto alespoň takto stručně.
Děkuji za sledování a až se vrátím po druhé ze Sibiře, opět se budu snažit o tom napsat blog na pokračování. A pakliže byste měli zájem, občas mám i přednášky.
Vojtěch Marek
Stopař
