Legionáři, letci v Anglii, ale i Achilles nebo Samson. Všichni mají jedno společné. Byli to hrdinové.
Dnešní době chybí hrdinové. Naši předci umírali za svobodu v zákopech, na Sibiři, v kryptách kostelů, kde se bránili nacistům. A současná mládež jen čumí tupě do telefonů a hloupě skáče do rytmu elektronické hudby. A největším stresem pro ní je, když hodinu nejde internet. Ano, takto se dá nazírat na současnost. Ale co změnit úhel pohledu?
Proč umírali naši otcové, dědové a pradědové ve válkách či pracovních táborech? Protože to bylo třeba nebo protože si je režim vybral. Dnes se to naštěstí neděje. Bojuje se, naštěstí, na velice vzdálených místech. Vlastně se dá nazírat na současný nedostatek hrdinů pozitivně. Nejsou potřeba. Nepotřebujeme legionáře, protože už máme samostatný stát. Nepotřebujeme Gabčíka, Kubiše či Palacha, protože nás nikdo neokupuje. Koho ovšem zoufale potřebujeme jsou lidé typu Karla Kryla a jemu podobných. Ti, kteří denně svými činy a svým příkladem ukazovali a ukazují světlo.
Na vytvoření hrdiny potřebujete jedno. Monstrum, zrůdu, zkrátka nějaké zlo, proti kterému může hrdina zakročit. Protože hrdinové dřímají uvnitř nás a čekají, až budou potřeba. Dokud není zlo, není ani hrdina.
I já se samozřejmě zhlédl v činech výše uvedených hrdinů. I díky oněm parašutistům se zajímám o armádu a chci vstoupit do aktivních záloh, díky Karlu Krylovi jsem se naučil na kytaru a podobně. Ale i tak jsou pro mě největšími hrdiny ti, kteří se rozhodnou založit rodinu a vzít si na ramena zodpovědnost nejvyšší. Totiž výchovu další generace. Bez ní totiž činy všech hrdinů ztrácejí smysl.
