Z Vladivostoku stopem domů XXVI - speciál Petrohrad

Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad.    

Výlet už se pomalu chýlí ke konci. Mám totiž kliku a zastavuje mi máma s dcerou.  A ty mě berou několik set kilometrů až na silnici na Petrohrad. Sami míří do Velikeho Novgorodu. Liza je čerstvě vystudovaná novinářka s lehkou znalostí angličtiny. Proto chvilkama mluvíme rusky, chvilku anglicky. A stále se usmívá. Maminka řídí jejich rodinné SUV jako formuli. A jelikož je učitelka na základní škole, tak zná i lehce českou literaturu. Do Petrohradu se dostávám s dvojicí žen velice rychle. Petrohrad je vlastně posledním bodem mé cesty.

Samozřejmě se ještě musím dostat domů, jistě že stopem. Ale aby to neskončilo moc rychle, tak ještě Lize slibuji, že po cestě domů ji ještě navštívím ve Velikem Novgorodě. Berte tudíž tento díl jako předposlední a zároveň jako speciální. Nebudu totiž už vůbec psát a nechám o Petrohradu vyprávět fotografie. Jen poznamenám, že je to město, které by měl každý cestovatel navštívit. A zároveň je to místem, kde Rusové ukázali svou zarputilost a postavili Petrohrad na nejméně vhodném místě. Počasí tady je opravdu ošklivé. A ne dnes nebo tento týden. Ale pořád. Na prohlídku zdejších krás mám pouze tři dny, což je trestuhodně málo. Chtělo by to alespoň tři týdny. Tudíž, užijte si fotky z Petrohradu. A poslední díl bude z Velikeho Novgorodu.

Poslední pokračování příště...