Na podzim 2016 jsem měl tu ,,čest" bydlet na Žižkově, hned naproti obsazené Klinice. Vcelku obyčejná budova, jen polepená spoustou politických transparentů, řekl by si člověk. Ale přiznejme si, že v tomto případě se nejedná o budovu jako takovou, ale o princip a dodržování zákonů.
Na jednu stranu musím squatterům smeknout. Dokáží velice dobře zviditelnit domy, které chátrají a občas tedy dojde i k pozitivnímu posunu. Vlastník se začne starat a dům opraví. Což je věc, za kterou bychom měli být squattujícím vděčni. Nicméně tato výhoda končí v moment, kdy tito lidé odmítnout opustit dům a dál v něm setrvávají. A tady se dostáváme právě ke Klinice.
Fakt,že lidé, kteří se zaštiťují občanskou společností, odmítají dodržovat zákony a nedbají výzev k vyklizení, mě nutí k zamyšlení. U bezdomovců člověk pochopí, že se snaží udržet si ,,střechu nad hlavou", ale u organizací, které jsou jasně politicky vyhraněny? U Kliniky totiž můžeme velice snadno rozpoznat levicovo-zelený podkres. Neúcta k majetku, přednášky typu ,,Bulharsko:fašizující tendence i pestrá levicová scéna", ,,Globální antifosilní hnutí" či pořádání anarchistického knižního festivalu.
To, co mě však zaráží nejvíce, je ovšem (ne)činnost státu a jeho organizací. Jak je možné, že někdo ilegálně okupuje státní nemovitost, stát o tom ví, ale nic se neděje? Problém s vymáháním práva je totiž pro Česko dosti příznačný. Nepotřebujeme totiž další kvantum zákonů, naopak. Tady může být méně více. Co však potřebujeme je vymahatelnost práva. K čemu jsou zákony, když po jejich porušení nenásledují sankce?