Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z Vladivostoku stopem domů XX

22. 02. 2017 17:55:24
Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad.

Tatarsk, Kalačinsk, Omsk. Všemi městy jen rychle projíždím. Mám namířeno do Ekatěrinburgu. Zvláštní je, že čím více jsem na západě, tím se stopuje hůř. Není to obrovská změna, ale člověk si toho všimne. Zkrátka čím hustší provoz, tím méně lidí je ochotno zastavit. Ale i tak je stopování po Rusku rychlé. V porovnání s jihem Evropy skoro až bleskurychlé.

Lidé mě zde stále fascinují. Asi nebylo jediného dne, kdy by mě někdo nepřekvapil nebo nepobavil. Právě jedu s člověkem, který zbožňuje Sovětský svaz. A doufá, že se Rusko opět vzchopí a přesvědčí bývalé země SSSR, aby se k němu přidaly. Pro mě bizár. Pro řidiče sen. Nicméně se dělí i o další zajímavé myšlenky. A myslím, že jsem je už snad i slyšel dříve. ,,Víš, proč máte v Evropě tak ošklivé holky?", ptá se řidič. Já si sice nemyslím, že by v Čechách, na Slovensku či Polsku byly dívky ošklivé, ale zvědavě se ptám ,,Proč?". ,,Církev je totiž upálila. Všechny hezké a chytré holky, které se vymykaly, vaše katolická církev upálila. A proto najdeš hezké holky jenom u nás. U nás vlastně ani ošklivý holky nejsou." praví Petr.

Zajímavý názor. Nicméně dozvídám se i relevantnější informace. U Ekatěrinburgu jsou dva ,,zakryté gorody". Jsou to města, která byla před pádem SSSR tajná/zavřená. Bez povolení tam nebylo možné vstoupit a často tam byl umístěn jaderný či vojenský výzkum. Tato města měla po pádu Svazu možnost si vybrat, zda se změní v klasická města nebo zda si uchovají svůj status. Velká část si vybrala jít cestou uzavřeného města. Tudíž je třeba speciálních povolení, která jsou pro cizince těžko dosažitelná. Mám tedy smůlu. Snad příště. A prý se zde někde stala i jaderná havárie. Ale nic bližšího Petr neví. Ale k zajímavostem ještě přidává vyprávění o Čeljabinském meteoritu. Většinu si prý rozebrali místní a mají jeho kousky doma jako výzdobu.

Petr mě po pár hodinách jízdy a vyprávění vykládá uprostřed ničeho. Zajímavé, vůbec nemám hlad. Jdu tedy dál stopovat a zastavuje mi pár, který mně je povědomý. Ha! Už si vzpomínám. Ráno jsme jim s Petrem pomáhali vyměnit kolo. Respektive jsme naložili řidiče a odvezli ho do nejbližšího servisu, kde pravděpodobně koupil kolo nové.

S párem sice trošku bloudíme, ale zase je pohoda. Krmí mě semínky cedru, sibiřskou pochoutkou. Chutná to skvěle. ,,Tank!" vykřikl jsem spontánně. Řidič naprosto chápe a zastavujeme. Dokonce se do něj dá i vlézt! Jsem v sedmém nebi. ,,Odkud se tady vlastně bereš?", ptají se moji hostitelé. ,,Z Vladivostoku, kam jsem doletěl z Prahy", odpovídám. Dívka se na mě jen vyděšeně otočila a pak se začali oba smát. A já s nimi. Jedu správným směrem, není mi zima, hlad taky nemám. Zkrátka paráda. Ale i tahle paráda musí jednou skončit. Jsem vysazen před Ekatěrinburgem, kde nocuji. Kromě toho, že si do mě při stavění stanu komáři asi 40x kously, se nic zajímavého nestalo. Na to si zkrátka musí člověk zvyknout.

Do Ekatěrinburgu, hlavního města Sibiře, dojíždím kolem poledne. Trošku mi připomíná Novosibirsk. Centrum spíše novější, ale nic, co by stálo za speciální prohlídku. Ale tramvaje mě baví. Jsou to staré československé tramvaje a v nich samozřejmě jezdí ,,štiplístci". Já po ubytování v hostelu mířím na Taganski ryad. Je to obrovské tržiště, které se skládá z několika budov. V tramvaji se dávám do řeči se ,,štiplístkem". Jedná se o starší, velice sdílnou ženu. Vypráví mi o tramvajích, místních, svém muži, který byl v Československu v roce 68 a dalších. Na trzích je velice živo. Číňani, Rusové, Kazaši, Kavkazani. Paleta etnických příslušností prodavačů je stejně pestrá jako sortiment jejich zboží.

Po procházce po městě si jdu lehnout. Cesta mě začíná pomalu zmáhat. Užívám si alespoň luxusu sprchy a postele.

Pokračování příště...

Autor: Vojtěch Marek | středa 22.2.2017 17:55 | karma článku: 23.87 | přečteno: 849x

Další články blogera

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 413 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky IV

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

13.11.2017 v 13:38 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 711 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky III

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

1.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 27.06 | Přečteno: 1033 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky II

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

24.10.2017 v 9:08 | Karma článku: 31.92 | Přečteno: 3100 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Kroměřížský sněm v hanáckých Athénách a 22. listopad 1848

Četl jsem, že poslanci říšského sněmu vnímali svou práce jako čestnou a vznešenou službu ve jménu voličů. Většinou mluvili i argumentovali bez písemných podkladů a mělo to „hlavu a patu“.

22.11.2017 v 12:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Karel Krejza

Lítačka patří do minulého století. V Hongkongu mají lepší kartu už od roku 1997

Po vlastní zkušenosti při zařizování Lítačky, musím konstatovat, že je to fakt lítačka. Když už se Praha pod vedením primátorky Krnáčové rozhodla zlikvidovat opencard, měla se poučit a nevytloukat klín klínem.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jan Maceček

Srí Lanka - ráj a peklo...část 1

Jedu s mým mladším bratrem vstříc dobrodužstvím začínajícího podnikatele do země, kterou vyhledává více a více evropanů a stále voní skutečnou exotikou nezkaženou masovým turismem... Life is holiday PART 1.

21.11.2017 v 22:00 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 364 | Diskuse

Vladimír Hauk

S Mel na skútru jsme objevili zapomenuté čínské město

Mel učí v Guilinu angličtinu. Výlet na skútru byl její nápad. Nadšeně jsem souhlasil. Po cestě do středověkého města Daxu jsme zabloudili. Náhodou jsme tak objevili ruiny města jiného. S tajemným názvem Xiong Cun.

21.11.2017 v 19:36 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 278 | Diskuse

Milan Zajic

Když je neslunečno .....

Většinou jsem dávat fotografie, na kterých září slunce, obloha je modrá, květiny kvetou, nebo bělostný sníh září. Ale každý den zde není zalitý sluncem .......

21.11.2017 v 9:05 | Karma článku: 6.91 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 26.48 Průměrná čtenost 1104

Student demografie, cestovatel, muzikant, rodák z Heřmanova Městce, začínající politik se zájmem o historii a veřejné dění. Též místopředseda Mladých křesťanských demokratů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.