Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlastenectví našich dní?

15. 03. 2017 17:06:24
Krátká úvaha nad vlastenectvím a pokračující migrační krizí. Co je vlastenectví? A na čem ho vlastně stavět?
Vlastenectví, pojem, který se v poslední době skloňuje častěji a častěji. Co si ovšem pod ním představit?

,,Všichni vlastenci jsou náckové!" nebo ,,Vlastenci nenávidí jiné národy!" či ,,Předstíraná láska v vlasti má jenom zakrýt nenávist k jiným národům!". Tyto výroky je bohužel poslední dobou slyšet velice často, zvláště z pozic moderní levice. Pochopitelně, že tyto výroky nemohou být pravdě více vzdáleny.

Pravá podstata vlastenectví byla, je a vždy musí být v lásce k vlasti, nikoliv nenávisti k ostatním národům. Pravý vlastenec miluje svou vlast a národ a chce je chránit a pomáhat. Je to vlastně velice logické. Na prvním místě je totiž láska ke své blízké rodině(víru zde záměrně nezmiňuji), poté k přátelům, obci a nakonec k vlasti. Argumentace, že člověk nemůže milovat vlast, do které se narodil jenom kvůli tomu, že se do ní narodil, nemůže obstát. Ani rodinu si jedinec nevybírá a přesto ho k ní váže pouto nejvyšší. A jsou vlastně Češi vlastenci? Osobně příliš nevěřím tomu, co lidé říkají. Jednoduše proto, protože to není vždy pravda. Vzhledem k tomu, že jsem demograf, tak věřím spíše faktům, než průzkumům. Když byl průzkum ohledně štěstí lidí na světě, vyhrála Kuba. Ta Kuba, odkud lidé utíkají a riskují život, jen aby mohli žít jinde. Chcete-li poznat národ, koukněte na jejich činy. A Češi, ač jsou velice poklidný národ, který řeší problémy obvykle spíše v hospodě, ukázal ve 20. století odvahu minimálně 3x. Poprvé to byli legionáři, kteří bojovali za nově vznikající republiku. Ti, kteří na Sibiři bojovali proti bolševismu. Ti, kteří strávili roky v cizině pro svou vlast. Druhým momentem byl rok 1938 a mobilisace. Více než milion mužů mobilizovali v rekordně krátkém čase. Protože jejich vlast byla v ohrožení. Protože to byla jejich povinnost. Protože chtěli. A i když se pak vedení Československa rozhodlo nebránit, z naprosto rozumných důvodů, tak na toto gesto odvahy nesmíme zapomenout. Tím posledním milníkem je samozřejmě 17. listopad, ovšem nikoliv pouze ten roku 1989, ale i ten roku 1939.

Na čem však v dnešní době založit vlastenectví? V naší historii není příliš mnoho dob, ke kterým se dá vzhlížet a brát si je za vzor. Husiství spíše bořilo, než tvořilo. Doba Přemyslovců je zase příliš vzdálená. A 1. republika trvala pouze krátce, navíc si musíme přiznat, že také nefungovala nejlépe. Osobně jsem velký zastánce 1. republiky, nicméně je třeba si onu dobu neidealizovat. A polistopadová doba vlastenectví také příliš nepřeje. Současnost spíše prosazuje evropanství a i snahy EU jsou zaměřeny spíše na rozmělňování identity jednotlivých národů. Na čem tedy stavět? Domnívám se, že musíme akcentovat více společné hodnoty, stejný jazyk a v neposlední řadě velké osobnosti našich dějin. A to především ty, kteří se zvedli na odpor vůči nacismu a komunismu. Ať už Gabčík s Kubišem nebo Palach, Kryl, Karel Janoušek a další. Zda-li to bude stačit, na to nemám odpověď. Z pohledu posledních let stojí za pozornost nepochybně vzedmutí nacionalistických nálad ve společnosti z důvodu migrační krize. Zkrátka společný nepřítel funguje jako tmel nejlépe společnosti nejlépe. V této době se společnosti polarizovala na drtivou většinu, která odmítá nekontrolovaný příval migrantů ze 3. zemí a na hlasitou menšinu, která prosazuje bezbřehé přijímání. Jsou vlastenci ti, kteří chtějí bránit vlastní zem nebo ti, kteří chtějí pomoci ostatním národům? Rozebrání migrační krize je problém, o kterém se napsali tisíce článků a nedá se zhustit do pár vět. Nicméně dovolím si zde jednu myšlenku.

Představme si naši vlast jako velký společný dům, ve kterém žijeme. A každý z nás by se měl snažit o zlepšení a zkrášlení našeho domu. A je jedno, zda má v tomto domě někdo menší nebo větší pokoj. Ve chvíli, kdy někdo zaťuká na dveře, je zubožený a prosí o pomoc, měli by mu obyvatelé domu pomoci dostat se na vlastní nohy. Ale je to pouze jejich rozhodnutí a musejí mít možnost říci své ,,Ne".

Teď si představme druhý případ. Na dveře zabouchá velká skupina lidí, kteří nejsou chudí. A k vám jdou, protože jim to řekli ve vedlejším domě, ač si je tam sami pozvali. V tento okamžik se nejedná o charitu, ani pomoc potřebným. Ať však zaklepe kdokoliv a obyvatelé ho pustí dovnitř, musí trvat na tom, aby každý nový nájemník dodržoval zákony. Není přijatelné, aby nově příchozí určoval pravidla pro ostatní.
Autor: Vojtěch Marek | středa 15.3.2017 17:06 | karma článku: 27.19 | přečteno: 682x

Další články blogera

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 413 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky IV

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

13.11.2017 v 13:38 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 711 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky III

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

1.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 27.06 | Přečteno: 1033 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky II

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

24.10.2017 v 9:08 | Karma článku: 31.92 | Přečteno: 3100 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Aleš Merta

Propadák levice, Výmarská republika a Tomio Okamura

Uznávám, že tento titulek zavání poněkud gulášem, ale kdo zaznamenal jednu nezapomenutelnou hlášku z filmu „Vážení přátelé, ano“ tak ví, že všechno souvisí se vším, a že i věci, události a osoby, které se zdánlivě míjejí,

22.11.2017 v 13:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Uražení a ponížení

Vyjma oněch 7 vlastizrádců a některých pohrobků v čele s paní Semelovou nikdo v Česku a Slovensku nepochybuje o tom, že v noci na 21.srpna roku 1968 šlo o okupaci země.

22.11.2017 v 11:31 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 530 | Diskuse

Vladimír Zeman

Sněmovní schizofrénie.

Vyrobit pracovně schopnou sněmovnu nebude nijak jednoduché. Sněmovna bez svých orgánů nebude moci přijmout demisi staré vlády, ale také nebude moci projednat vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání.

22.11.2017 v 11:21 | Karma článku: 17.90 | Přečteno: 235 | Diskuse

Pavel Vávra

Zeman bojovník nebo informační válka.

Dnes bude pan prezident bojovat!!!!!!! Je prej strašně naštvanej a tomu Medveděvovi to nandá! Co si to ti rusáci zase dovolili! Rok 1968 je zločin a na tom si tváme! Jenomže je to tak absurdní divadlo, že si pak kladu mnoho otázek.

22.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 265 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Mlčet k tomu nelze

Provokace „ruského Kojzara“ Maslovského na tamním armádním webu Zvězda rozpoutala vášnivé diskuse. Právem. Skandální neomalená nehoráznost připomněla všem, kdo na to snad zapomněli: Císař je nahý aneb Moskvě nelze věřit.

22.11.2017 v 10:20 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 414 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 26.48 Průměrná čtenost 1104

Student demografie, cestovatel, muzikant, rodák z Heřmanova Městce, začínající politik se zájmem o historii a veřejné dění. Též místopředseda Mladých křesťanských demokratů.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.