Z Vladivostoku stopem domů XVII

Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad. 

Je deset hodin ráno a já vstávám. Přesně jsem tušil, že zaspím. Ale telefon,který by mne ráno probudil zkrátka nemám. Co se dá dělat. Nelením a jdu opět stopovat. Aut tu jezdí už o poznání více. A taky kamionů. A právě ten mi zastavuje. Zelený, lehce nabouraný, kterému šéfuje Uzbek a závozníka mu dělá Tádžik. Oba to jsou silně věřící muslimové, kteří berou ramadán opravdu vážně. Během něj zhubli každý cca 10 kilo. Nejvíce mne zajímá, jak to dělají, když jedou z Jakutska, kde jsou tzv. bílé noci. ,,Tam je to ,,očiň ploché"." vysvětluje Uzbek, ,,Musíš se stihnout najíst během jedné hodiny, kdy slunce zapadne. Ale taková jsou pravidla, jinak to nejde." 

Oba jsou fascinující a je to trochu jiný svět. Rusko je samozřejmě také jiné, ale tito dva, to je úplně někde mimo naše představy. Celou dobu se voní nealkoholickou voňavkou. Protože Alláh. Mimochodem, to je odpověď na spoustu mých otázek. Jejich pohled na Evropu je dosti podobný ruskému pohledu. Rozmazlená, zženštilá a dekadentní Evropa plná homosexuálů, která neví kam kráčí. Lidé se starají jen o materiální statky a přestali vidět hodnotu v dětech.Nestarají se o své staré a rodiny se rozpadají. A pořád pijí a berou drogy. V mnohém mají bohužel celkem pravdu. Nejzajímavější je však jejich pohled na alkohol, speciálně na pivo. ,,Vy Evropané jste hrozně zženštilí, protože pijete hodně piva. Protože v pivu jsou ženský hormony a tak tloustnete a jste zženštilý." pokračuje Uzbek. No, na člověka s panďerem 3x větším, než mám já, jsou to odvážná slova. 

Ovšem později od něj přichází i velice příjemné informace.,,Svezeme tě do Novosibirsku, stačí?" ptá se Uzbek. ,,To je naprosto báječné! Několik tisíc kilometrů. Super!", nemůžu se ubránit nadšení. Díky tomu, že pojedeme i přes noc, ušetřím čas, který pak můžu věnovat prohlídkám měst. 

Jedeme už několik hodin a stále debatujeme. Občas řídí Uzbek, chvílemi Tádžik. Já mám úlohu jinou, chodím pro jídlo a jsem tvář kamionu ,,navenek". Abych to vysvětlil. Kluci mi vypráví, že naposled, když šel na nákup Tádžik, tak na něj obsluha zavolala policii a došlo k bitce. Nedivím se, opravdu vypadá jak Usáma. Každopádně je na několik dní zavřeli a od té doby Tádžik v civilizaci skoro nevylézá a když Uzbek ví, že potkají policii, raději řídí sám a Tádžik si lehá dozadu na postel. Proto pro jídlo do motorestů a vše možné do obchodů chodím já. Alespoň jsem jim nějak prospěšný, když mě vezou tak daleko. 

Večerní hostiny jsou s posádkou neuvěřitelné. Už několik týdnů si vezou ,,žárjené hovězí maso". A prý se téměř nekazí. Musím uznat, že chutná skvěle, ale užvýkat ho je vcelku potíž. Jídla se uvaří vždy jak pro ruskou delegaci. A oba dohromady sní celý chléb. Neuvěřitelné, kolik toho spořádají. Tyto hodovací orgie trvají cca dvě hodiny. A pije se do toho velké množství čaje. Samozřejmě z Kyrgyzstánu, neboť ten koupený v Rusku prý za nic nestojí. A jsou to vlastně jediné delší pauzy, které děláme. Jinak jsme pořád na cestě. Dnem i nocí. 

Po velké hostině si lehám a usínám za zvuků písní, které nápadně připomínají srbský turbofolk. 

Pokračování příště.

Odkaz na 1. díl:
http://vojtechmarek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=569085